Náš tradiční zimní skautský podnik jsme se rozhodli zasvětit letošním oslavám a přiblížit dětem historii českého junáctví. 4. března 2012 jsme se tradičně sešli na Zlani, akce započala ve dvě hodiny odpoledne a trvala hodinu a půl. Někteří škarohlídové sice provolávali hesla „Hrátky na sněhu – tradičně bez sněhu“, ale to už patří k našemu oddílovému koloritu. Sníh byl a kdyby nebyl, byli jsme připraveni jej stejně jako minulý rok dovézt z moráveckého údolí Vlaský. Stanovišť byla celá řada a u každého byl úkol, který měl soutěžícího seznámit s některou kapitolou historie českého skautingu, popřípadě s jeho charakteristickými prvky. Na stanovišti Ivančena se dovídali o známé skautské mohyle a snažili se ji improvizovaně postavit. Úkol s názvem Noční hry zase nabízel procházku po zasněžené pláni s očima zavázanýma skautským šátkem. Vodní skauting bylo stanoviště, kde měl závodník sjet na sáňkách z kopce dolů, ale mohl se odrážet pouze pádlem-lopatou. Skautská pošta bylo stanoviště, které seznamovalo s významným úkolem, který skauti plnili na konci první světové války. Skaut a příroda zase pro změnu odkazovalo na skautský zákon a soutěžním úkolem bylo

sestřelit odpadky sněhovou koulí a pak říci, jak lze dané předměty recykloval. Svojsík– to byla skládačka s fotografií zakladatele českého junáctví. 100 let táborůbyla disciplína, na kterou se naše vlčata těšila za všeho nejvíce. Rekvizitu k této disciplíně jsme totiž vyráběli na schůzce. Ale co to vlastně bylo: mezi dvě poloviny plastikové krabičky od bonbónů jsme vložili tvrdý papír, do něho jsme udělali dírku a nakreslili tábor. A úkolem bylo těch 100 kuliček přepravit na druhou stranu. Na Prvním táboře se účastník přenesl do doby, kdy A. Svojsík s chlapci putoval na první tábor a své věci táhli na dvoukoláku. Znak skautů a skautek naší republiky se poznával na stanovišti Skautská lilie, jež bylo ve skautském stanu. Na Výpravě bylo úkolem ujít určenou trasu a do batohu naskládat nalezené předměty, přičemž některé věci se na skautskou výpravu nehodily.

A následovala dvě volnější stanoviště. Prvé se jmenovalo Táborové stavby – soutěžící měli postavit cokoliv ze sněhu a Konec zimy – úkolem bylo nalézt vajíčko, jež bylo zahrabáno do sněhu. Patrně se vám už letos podobné zimní radovánky nepodaří zorganizovat, ale některá stanoviště mohou být inspirativní, protože se většina disciplín dá přizpůsobit jinému kupříkladu letnímu prostředí. Toto významné skautské jubileum můžeme slavit dalších sto let.

Autor: Tomáš Foldyna – Drákula, zástupce vůdce 1. chlapeckého oddílu na Pražmě